Narodil jsem se na Slovensku, dětství jsem prožil v Liberci, mládenectví v Bratislavě, vysokoškolská studia a hodně let práce v Praze. Tyto stránky budou česko - slovenské, tak snad to nebude překážet.

Jsem nedostudovaný psycholog na Univerzitě Karlově a promovaný dramaturg na DAMU v Praze. Hodně let jsem žil na Slovensku, občas na "volné noze" jindy jako redaktor, dramaturg v divadle i v televizi. Věnoval jsem se reklamě už v dobách, kdy se to reklama ještě nesmělo jmenovat. (Reklama byl nástroj buržoazie na ohlupování pracujícího lidu. ). Někdy jsem měl problémy s režimem, ale netušil jsem, jak je to nebezpečné. To bych se strachy asi schoval pod koberec. Rodina, dvě děti a já pronásledován? Ne... Nebyl jsem v žádné straně, psal jsem občas provokační texty do různých periodik (Ryba smrdí od hlavy, ale od čeho, proboha, smrdí hlava?) Ale nebyl jsem žádný hrdina odboje. Vždy jsem se (já šílenec) cítil svobodný a nezávislý. Až po sametové revoluci jsem zjistil, že na mne byli nadsazení agenti STB, dva blízcí kamarádi. Šílená doba šíleně láme charaktery.

Věnoval jsem se psaní pro děti. V televizi, v rozhlase, knižně, a tak jsem nemusel psát bláboly, za které bych se teď styděl. Některé mé postavy zlidověly, a to mne těší.

A teraz po slovensky,😊 pretože to v tomto jazyku bolo veľa napísaného. Opicu Škoricu som vymyslel v roku 1976 a vyskakovala na detských čitateľov v komiksoch, v časopise pionierov, Zornička. (Výtvarníčka Jarmila Kaletová) Že mi vtedy dovolili publikovať komiks, to sa divím dodnes. Môj rozprávkový muzikál Polepetko (texty piesní Ján Štrasser, hudba Igor Bázlik) vyšiel ako gramoplatňa a neskôr CD, bol to tiež televízny muzikál, vysiela sa dodnes, ( https://www.youtube.com/watch?v=SCN4Bx2fg-Q) a hrajú ho vo Zvolenskom divadle a po úpravách na detskú operu v Štátnej opere v Banskej Bystrici a v Košiciach, dokonca v ukrajinčine hrajú muzikálovú verziu v Prešove. Vyšla knižka Polepetko s priloženými pesničkami na CD, v Čechách hrali Polepeta v divadielku JAKO pri Pedagogickej fakulte MU a v Libereckom bábkovom divadle Piškot sa hrá dodnes.

Tvorba pre dospelých, to je niekoľko kabaretov v Slovenskom rozhlase a niekoľko úspešných komédií pre Slovenskú televíziu. (napr. Pilulka pravdy - odmenená na fastivale humoru v Gabrove ) V období, keď boli veľmi sledovaní Bakalári scenáristu Jesoslava Dietla, tak prišlo z Prahy do ST Bratislava a Košice rozhodnutie, že sa budú realizovať aj slovenskí Bakalári. Písaním týchto malých komédií som bol poverený ja. Napriek úspechom v oblasti scenaristiky som sa po roku 1992 necítil v Bratislave dobre. Bol som riaditeľom Mozartovho domu - strediska VPN, Podieľal som sa na obnovenom vydávaní predtým dlho zakázaného Kultúrneho života. Ale od roku 1992, keď sa na Slovensku zjavovali nacionalistické tendencie, (pochod ulicami mesta a skandovanie: Češi peši do Prahy a Židia do plynu) To už bolo na mňa veľa. Tak som sa presťahoval do Brna.

A teď zase česky 😊 Z bláta do louže, protože ten nacionalismus vystrkoval růžky i tady. Neštěstí už ty tendence jsou mizivé, na Slovensku i v Čechách. Ti blbouni se přesunuli od ideí nacionalismu, ke komunistům. Někde být musí... Samostatně a kriticky myslet nedokáží ...

V Brně jsem byl šéfredaktorem regionálního zpravodajství pro Primu, vedl jsem časopis Národního divadla Brno - Aplaus, v Praze jsem byl šéfredaktorem měsíčníku Listy 2000 a nakonec jsem začal učit Mediální komunikaci i slovenskou literaturu, na Masarykově univerzitě. Tam mne přinutili odborné růst, tedy doktorát, docentura atd. Potom jsem přijal nabídku založit v Praze, na Vysoké škole hotelové, katedru mediální a marketingové komunikace. Byl jsem tam úspěšným vedoucím katedry 9 let. Založil jsem galerii prací reklamy a PR ve foyeru školy i pravidelný běh studentů (spolu se mnou) okolo školy a ZOO (6 km), a dodnes tam funguje mnou rozběhnutý studentský časopis KREDIT.

A hup zase do Brna, kde se zakládala Vysoká škola obchodní a hotelová, tam jsem se zase věnoval oboru komunikace, reklamě a PR. Byl jsem v té škole také rektorem. Zase jsem založil studentský běh do kopce :-) Kromě toho jsem učil od roku 1993 do roku 2016 různě dlouhou dobu na Multimediální fakultě Baťovy univerzity Zlín, Na VŠ Karla Engliše Brno, Goethe Uni Bratislava. Do dneška přednáším novinářům na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, Reklamu a PR a Marketingovou komunikaci.

Můj hlavní zájem byl a je literatura pro děti. Vycházeli mi a vychází knížky, které se úspěšně prodávají. Některé díky nakladatelství Fortuna Libri.cz a Fortuna Libri.sk vychází najednou v češtině i slovenštině. (Sám píšu bez problémů ty pohádky česky i slovensky.)

Kuk do soukromí: Jsem podruhé a šťastně ženatý, manželka Petra je advokátka. Mám dvě děti s prvního manželství, syn Martin je architekt, dcera Zuzana šéfredaktorka, a mám čtyři vnoučata. Emu a Katku, Mišku a Samka. Těším se s rodinou ze života. Na rok narození 1945 jsem poměrně zachovalý. Nevidím na levé oko, arytmii srdce mám už opravenou a nebojím se, bude hůř :-) Baví mne setkávání se studenty, vím, že jim hodně přináším z komplikovaného oboru marketinku, komunikace a asertivity,  R+PR. Naopak hodně se sám učím od studentů. Jejich názory jsou pro mne často inspirující.

Jsem tak trochu workoholik a když nejsem na kole, na lyžích, neběhám a nečtu si, tak si vymýšlím pohádky. Původně jsem byl v Praze přijat na scénografii, hodně jsem kreslil a maloval. Teď mám nakoupeny barvy, štětce. Skicuji si nápady a malovat začnu..? Někdy...

Mám rozepsané nějaké knihy pro "dospěláky". Jenom se nemohu rozhýbat nabídnout je a uvést do života. Hlavně že studentům přednáším marketingovou komunikaci a Public Relation. "Švecovy děti chodí bosé..."